
Routa vonná obsahuje asi 0,5 % toxických silic, furanokumariny, furanochinolinové alkaloidy (rutacin), deriváty lignanu, hořčiny, třísloviny, kyselinu jablečnou, flavony (např. kempferol, kvercetin, myricetin) a jejich glykosidy (především rutin), proto jsou její sušené listy ceněnou drogou.
Používá se však jen v omezeném množství. Maximální denní dávka na osobu je asi 1 lžička natě v čerstvém stavu, ve větších dávkách není prospěšná.
V lidovém lékařství se většinou užívá sušená ve formě nálevu (čaje), macerátu, prášku nebo tinktury.
Routa povzbuzuje trávení, chuť k jídlu, zlepšuje vylučování žluči a tlumí bolesti při žlučníkových kamenech. Působí antiskleroticky, má dobré účinky na krevní a oběhový systém, zpevňuje krevní vlásečnice, odstraňuje z cév vápenaté usazeniny a staví krvácení. Zlepšuje prokrvení ledvin, působí dobře při ledvinových kolikách, mírně snižuje krevní tlak, podporuje dýchání, příznivě působí proti neurózám a bolestem hlavy. Užívá se také při nepravidelné menstruaci a problémech spojených s klimakteriem. Trochu čerstvé routy se může žvýkat proti nepříjemnému zápachu z úst po česneku.
Zevně se spařené listy routy přikládají na otoky a pohmožděniny. Ve formě obkladů či koupelí přispívá k hojení ran. Nálev z routy se užívá jako kloktadlo při zánětech krční sliznice.
Nežádoucí účinky: Ve větších dávkách je routa jedovatá, způsobuje omámení až závratě. Těhotné a kojící ženy by routu neměly užívat vůbec. Routa se má sbírat opatrně (doporučuje se raději v rukavicích), protože u lidí s citlivou pletí může šťáva z rostliny způsobit kožní záněty.
Pěstování: Na podzim nebo na jaře je možné semínka sadit přímo na venkovní stanoviště. Preferuje slunečné stanoviště. Vyžaduje dostatek světla.
Zatím bez recenzí.